Změna, to je to, co se jako společný prvek skrývá za tématy tohoto webu. Když jsem prvotně tento článek rozpracovával loni v létě, netušil jsem, jak na přelomu roku téma bude žhavé. Reakce na krizi jsou tak bouřlivé, že strach z ní napomáhá krizi roztočit stále do větších obrátek, dá se říci, že krize krmí sama sebe. V takové situaci je třeba podniknout mnohé ochranné kroky, rozhodnout se pro mnoho změn. Rozhodnout se (a nezůstat u pouhého rozhodnutí) čím zajistit vyšší kvalitu výstupů, co zrychlit či optimalizovat účinnost, co restrukturalizovat, co vyhledat jako dobré předměty diverzifikace, co zeštíhlit, čeho se kompletně zbavit. I když se nyní často řeší pouze relativně nejednodušší otázka, a to, koho se zbavit, ...protože vidí, že na jiné změny je již pozdě. Nechtěl jsem v tomto článku postihnout změnu v komplexní šíři, to by bylo nejméně na jednu knihu. Chtěl jsem pouze vyvolat zamyšlení, a možná i polemiku, nad některými aspekty změny, na které se velmi často zapomíná. 

Předevčírem jsem dal kolegovi slovo. Sic bylo myšleno žertem, ale slovo se má držet a tedy jej držím. Tedy, Jene Pacovský, děkuji ti, že mezi našimi názory předevčírem panovala výjimečná shoda a zastával jsi se mých postojů a zapisuji tuto událost, sic ne zlatým písmem, aby neupadla v zapomnění :-) A teď trochu vážně: opravdu si vážím toho, že si začínáme rozumět i v těch oblastech, ve kterých to vypadalo, že zbytečně kafrám. Pro ty, kteří jsou obdobně jako já „nakaženi“ CASE nástrojem Enterprise Architect přidávám odkaz na Jenův blog, kde možná někdy najdou užitečný tip pro svoji práci: http://www.pacovsky.cz

Dušan Vaněk